Werner Herzog
„Autorovou rolí je otočit se zády ke snadné cestě, k západu slunce, a pohlédnout tam, kam se nikdo jiný nedívá. Z principu se nesmí vyhýbat nebezpečí a musí čelit riziku, že natáčení filmu se mu stane osudným.“
Werner Herzog je režisér samouk. Hrdě prohlásil, že filmová tvorba patří mezi základní lidská práva, aby vzápětí odcizil vybavení na jedné nejmenované německé filmové škole. Jeho odmítnutí vzdělání lze vnímat spíš jako odmítnutí filmové tvorby v podobě konformního zaměstnání. Herzog se nikdy nebál nových tvůrčích přístupů a nezalekl se ani herecké spolupráce na dílech vznikajících v naprosto odlišném tržním prostředí. Právě autorská neohroženost a snaha nelpět na zaběhnutých tvůrčích postupech nás vede k uspořádání retrospektivy zaměřené na Herzogovu dokumentární tvorbu. A také skutečnost, že jde o muže, který vyrazil v zimě roku 1974 pěšky do Paříže za legendární matkou německého filmu, Lotte Eisnerovou, aby zahnal její postupující chorobu. O filmaře, který své studenty učí, jak se rozlamují zámky.
